TEPLOTA – PŘEVODY JEDNOTEK
Tato stránka vám nabízí online převody jednotek teploty. Kalkulačka a tabulka obsahuje nejznámější měrné jednotky, jako je stupeň Kelvina (K), stupeň Celsia (°C) a stupeň Fahrenheita (°F), a dále také stupně Rømera (°Rø), Newtona (°N), Delisla (°De, °D), Rankina (°Ra, °R) a Réaumura (°Ré, °Re, °R). Po zadání jednotky a hodnoty je proveden online přepočet do všech ostatních jednotek najednou.
KALKULAČKA
| Jednotky | Výsledek |
| stupeň Celsia (°C) | – |
| stupeň Fahrenheita (°F) | – |
| kelvin (K) | – |
| stupeň Rømera (°Rø) | – |
| stupeň Newtona (°N) | – |
| stupeň Delisla (°De, °D) | – |
| stupeň Rankina (°Ra, °R) | – |
| stupeň Réaumura (°Ré, °Re, °R) | – |
POPIS
Teplota
Teplota (t, T) je fyzikální veličina, která má souvislost s kinetickou (pohybovou) energií částic, jež se v dané látce anebo předmětu pohybují. Teplota je vlastností našeho okolí anebo předmětů, kterou můžeme vnímat jako studenou, teplou anebo horkou. Teplota se s hlavní jednotkou Kelvin (K) řadí mezi 7 základních jednotek soustavy SI. Odvozenou jednotkou je stupeň Celsia (°C). Teplota je velice důležitým pojmem a jevem, na němž závisí vlastnosti jiných látek.
Stupeň Kelvina
Kelvin (K) je základní jednotkou SI, která je definována dvěma hodnotami:
Jednou je absolutní nula, kdy 0 K odpovídá nejnižší definované a teoreticky dosažitelné teplotě. Hypoteticky je nejnižší možná, doposud však nedosažená, teplota, tak zvaná absolutní nula při nule Kelvina (0 K = -273,15 °C, naprosto přesně 0 K = −273,149806372 °C), při níž se v látce zastaví veškerý tepelný pohyb částic.
Druhou definicí je teplota trojného bodu vody, při níž existují současně tři skupenství (pevné, kapalné a plynné). Tato rovnováha nastane u vody přesně při hodnotě 273,16 kelvinů (0,01 °C) a tlaku 611,7 Pascalů (Pa).
Definice Kelvina se ale plánuje upravovat za využití Boltzmannovy konstanty, která udává vztah mezi teplotou a energií a vyjadřuje, kolik energie je potřeba k ohřátí 1 částice ideálního plynu o 1 kelvin.
Za vznikem Kelvinovy stupnice, jejíž 1 stupeň má mimochodem stejnou velikost, jako 1 stupeň Celsia, akorát počáteční nula začíná u každé jinde, stojí významný skotský fyzik William Thomson (1824-1907), známý především pod šlechtickým jménem lord Kelvin of Largs. Jako převodník stupňů využijte úvodní tabulku.
Stupeň Celsia
Celsiův stupeň (°C) je odvozenou jednotkou soustavy SI. Používá se téměř po celém světě mimo USA. Velikost (rozsah) 1 stupně Celsia je stejně velká, jako velikost 1 stupně Kelvina, akorát stupnice je posunuta o 273,15 stupňů, kdy 0 °C = 273,15 K. Pro převody jednotek teploty online využijte tabulku v úvodu.
Za vznikem stupňů Celsia roku 1742 stojí švédský astronom a fyzik Anders Celsius (1701-1744). Zajímavostí je, že na počátku byla stupnice Celsia obrácená, kdy 100 °C označovalo při tlaku 1013,25 hPa bod tání ledu a 0 °C naopak u vody při stejném tlaku bod varu. Švédský přírodovědec a lékař Carl Linné (1707-1778) dal později z části podnět stupnici otočit do stavu, jaký známe dnes. V roce 1743 navrhl převrácení stupnice taktéž francouzský fyzik, matematik a astronom Jean-Pierre Christin (1683-1755).
Stupeň Fahrenheita
Fahrenheitův stupeň (°F) je jednotka teploty oficiálně používaná ve Spojených státech amerických, dále třeba na ostrově Guam, Kajmanských ostrovech, v Portoricu, Belize, Jamajce anebo africké Libérii. Minimálně se s ním můžeme setkat i v Kanadě anebo ještě omezeněji na Britských ostrovech.
Stupeň Fahrenheita byl pojmenován po holansko-německo-polském fyzikovi jménem Gabriel Fahrenheit (1686-1736), jehož hlavním vynálezem byl rtuťový teploměr. Definice stupně Fahrenheita původně vycházela z roku 1724 a říkala, že 0 °F je nejnižší teplota, která se tomuto fyzikovi v uvedeném roce podařila dosáhnout u slané vody. Později ale došlo ke změnám.
Zatímco u Celsia je mezi bodem mrazu 0 °C a bodem varu 100 °C rozmezí 100 stupňů, u Fahrenheita odpovídá bodu mrazu 32 °F a bodu varu 212 ° F, což je rozmezí 180 stupňů. Tedy 1 stupeň Fahrenheita odpovídá velikosti 5/9, což je 0,5555555556 stupně Celsia (a Kelvina). Obě stupnice se protínají akorát pří mínus 40 stupních, kdy -40 ° F = -40 ° C. Pro online převod jednotek teploty je vám k dispozici úvodní kalkulačka.
Stupeň Rømera
Rømerův stupeň (°Rø) navrhl v roce 1701 dánský astronom Ole Rømer (1644-1710). Stupnice Rømera je rozložena tak, že bod mrazu čisté vody 0 °C odpovídá hodnotě 7,5 °Rø a bod varu 100 °C odpovídá hodnotě 60 °Rø. V porovnání se stupněm Celsia (a Kelvina, který má stejnou velikost) platí, že 1 stupeň Rømera odpovídá velikosti 100/52.5, což je přibližně 1,9 stupně Celsia.
Rømerova stupnice se už nepoužívá, má však historický význam, neboť vedle Newtonovy stupnice byla první kalibrovanou stupnicí k měření teploty. Jiné předchozí totiž ukazovaly pouze to, zda teplota stoupala či klesala anebo byly velice nepřesné. Například nejvyšší a nejnižší body stupnice byly nastaveny na nejvyšší a nejnižší teplotu v daném roce. Myšlenka, používat dvou pevných bodů, tak byla zcela nová. Navíc kapalinu (tehdy směs alkoholu a vody) vzduchotěsně uzavřel kvůli vlivu tlaku do skleněné trubice.
Stupeň Newtona
Newtonův stupeň (°N) navrhl v roce 1701 anglický fyzik, matematik a alchymista Isaac Newton (1642-1727), který byl v dějinách lidstva brán za jednu z nejvýznamnějších osob. Newtonova stupnice pro měření teploty byla vedle Rømerovy stupnice, navržené téměř ve stejnou dobu, vůbec prvním objektivním měřením.
Newton pro měření využil lněný olej (pouze ale do teploty tání cínu, potom využíval železo), u něhož studoval změnu objemu při určitých teplotách. Stanovil si asi 18 referenčních bodů, z nichž některé byly velmi nepřesné. Výchozí bylo 0 stupňů, při nichž začíná mrznout voda, což odpovídá i 0 stupňům Celsia, (0 ° N = 0 ° C). Bod varu vody 100 °C ale stanovil na 33 °N. Dalšími zajímavými referenčními body bylo například: Teplota vzduchu v poledne v červenci = asi 6 °N, největší teplo zachycené teploměrem při kontaktu s tělem 12 °N, teplo v lázni, při němž se kapalný vosk pomalu stává pevným = 20 °N, teplota tání slitiny bismutu a cínu = 48 °N anebo třeba teplo, při kterém je rozžhavené železo nejzářivější = 192 °N.
Stupeň Delisla
Delislův stupeň (°De, °D) se používal od roku 1732, kdy ho vytvořil francouzský astronom Joseph-Nicolas Delisle (1688-1768). Delisla používal jako pracovní tekutinu teploměru rtuť. Původně byla ale Delislova stupnice (podobně jako původně u Celsia) obrácená, kdy vroucí voda byla stanovena jako 0 °D a od ní se pak smršťováním rtuti odvíjely další nižší teploty v mnoha dílcích, kdy nebylo nic neobvyklého, že tento teploměr měl i 2 700 stupňů vhodných pro měření mrazu v Rusku.
Později však německý profesor medicíny a anatomie v Rusku Josias Weitbrecht (1702-1747) Delislův teploměr překalibroval a stanovil dva pevné body, 0 °D jako bod varu vody a 150 °D jako její bod mrazu. Takto upravený teploměr rozeslal různým vědcům, včetně Anderse Celsia. Teploměr byl v Rusku používán údajně asi 100 let. Jeden z jeho majitelů, ruský vědec a spisovatel Mikhail Lomonosov (1711-1765), ale nakonec stupnici otočil, kdy 0 °D označovalo bod mrazu a 150 °D bod varu.
Stupeň Rankina
Rankinův stupeň (°Ra, °R) stvořil v roce 1859 skotský strojní inženýr, fyzik a matematik William John Macquorn Rankine (1820-1872). Základem stupnice Rankina je absolutní nula (-273,15 stupňů Celsia),
kterému odpovídalo 0 stupňů Rankina, (0 °R = -273,15 ° C). Na stupnici je pak velikost či rozsah 1 stupně Rankina stejně velký, jako je rozsah jednoho stupně Fahrenheita.
Stupeň Réaumura
Réaumurův stupeň (°Ré, °Re, °R) vymyslel roku 1730 (12 let před stupněm Celsia) francouzský vědec a spisovatel René Antoine Ferchault de Réaumur (1683-1757). Jeho stupnice pro měření teploty byla využívána až do minulého století, dnes už se s ní setkáme ale jen zřídka. Stupnice byla podle definice rozpínání zředěného lihu nastavena tak, že 0 stupňů Réaumura odpovídalo bodu mrznutí vody a 80 °R odpovídalo jejímu bodu varu.
Alkohol byl jako náplň Réaumurova teploměru vybrán z důvodu, že se viditelněji rozpínal (mezi bodem mrazu a varu o 80 %). To ale způsobovalo mnoho problémů, včetně příliš velké velikosti teploměru. Od konce 18. století tak byla pravděpodobně ve všech teploměrech používána jen rtuť. K závěru, že je právě rtuť nejlepší náplní, dospěl kolem roku 1772 po svém studování několika látek švýcarský geolog, meteorolog a filozof Jean-André Deluc (1727-1817).
