Publikováno

SÍLA

KALKULAČKA     |     POPIS     |     VZOREC

SÍLA – PŘEVODY JEDNOTEK

Na této stránce jsou vám k dispozici online převody jednotek síly, podrobné popisy a vzorec pro její výpočet. Tabulka a kalkulačka nabízí přepočet základní jednotky síly newton, včetně 20 předpon soustavy SI, a dále cizí anebo zastaralé měrné jednotky: dyn, poundal, libra síly, kilogram síly (kilopond), stén anebo kip. Po zadání hodnoty funguje převodník do všech uvedených jednotek najednou.



KALKULAČKA

Vyberte si jednotku síly

Zadejte sílu


 







Jednotky Výsledek
Odvozená jednotka SI a předpony
yoktonewton (yN) –
zeptonewton (zN) –
attonewton (aN) –
femtonewton (fN) –
pikonewton (pN) –
nanonewton (nN) –
mikronewton (µN) –
milinewton (mN) –
centinewton (cN) –
decinewton (dN) –
newton (N) –
dekanewton (daN) –
hektonewton (hN) –
kilonewton (kN) –
meganewton (MN) –
giganewton (GN) –
teranewton (TN) –
petanewton (PN) –
exanewton (EN) –
zettanewton (ZN) –
yottanewton (YN) –



Staré a cizí jednotky síly
dyn (dyn) –
poundal (pdl) –
libra síly = pound-force (lbf) –
kilopond (kp) = kilogram síly = kilogram-force (kgf) –
stén (sn) –
kip (kip, klb) = kip-force (kipf, klbf) –




POPIS

Síla

Síla (F) z anglického slova force, je vektorová fyzikální veličina udávající, jak na sebe působí tělesa (hmotné předměty) anebo pole (gravitační, magnetické, elektrické atd.). Účinky projevu síly mohou být statické (zdeformování těles) anebo dynamické (změna pohybového stavu). Jednotka síly je Newton (N), který patří do odvozených jednotek SI.

Odvozená jednotka SI a předpony

Newton

Newton (N) je v soustavě měrných jednotek SI jednotkou síly, a to odvozenou ze základních jednotek kilogram (kg) pro váhu, metr (m) pro délku a sekunda (s) pro čas. Definice zní, že 1 newton je taková síla, která hmotnému bodu (abstraktní náhradě skutečného tělesa) s hmotností 1 kg, udělí zrychlení 1 metr za sekundu na mínus druhou (m.s-2), matematicky zapsáno jako metr lomeno sekunda na druhou (m/s2). Jinak lze také říci, že 1sekundové působení síly 1 newton na 1kilogramvý hmotný bod změní (zvýší anebo sníží) jeho rychlost o 1 m/s.

V souvislosti s gravitací můžeme taktéž hovořit o pojmu tíha (dříve váha), tedy o síle, jakou je objekt přitahován k Zemi. Příklad: Objekt o hmotnosti 100 kg je k Zemi přitahován silou přibližně 981 N, (téměř 1 kilonewton). Před jednotku síly (newton), jakožto odvozenou jednotku soustavy SI, je možné přidávat předpony SI pro vyjádření jeho násobků anebo dílů. Příkladem je právě kilonewton (tisícinásobek). Ne všech 20 předpon se však v praxi používá. Pro přepočet jednotek síly využijte úvodní tabulku a kalkulačku.

Za jednotkou síly pojmenovanou newton stojí anglický fyzik, matematik, alchymista a astronom Isaac Newton (1642-1727), mnohdy označovaný za jednu z nejvlivnějších osob v historii lidstva.

Síla – vzorec

Gravitační síla (Fg) se vypočítá vynásobením hmotnosti (m) s Newtonovou gravitační konstantou (g).

Staré a cizí jednotky síly

Dyn

Dyne (dyn) z řeckého dynamis znamenající sílu, je stará odvozená jednotka soustavy CGS (centimetr-gram-sekunda), navržená v roce 1873 výborem Britské asociace pro rozvoj vědy. Definice 1 dynu zní, že jde o sílu, která hmotnému bodu o hmotnosti 1 gram udělí zrychlení 1 centimetr za sekundu na druhou (1 dyn = 1 g⋅cm/s2). Tradičně používaná jednotka k měření povrchového napětí je také dyn na centimetr, kdy například povrchové napětí destilované vody je 71,99 dynů na centimetr (dyn/cm) při teplotě 25 ° C (77 ° F).

Poundal

Poundal (pdl) je jednotkou síly britského systému jednotek FPS (foot–pound–sekond / stopa-libra-sekunda) z roku 1877. Defenice 1 poundalu je, že jde o sílu, která hmotnému bodu o hmotnosti 1 libra udělí zrychlení 1 stopa za sekundu na druhou.

Libra síly

Libra síly, pound-force (lbf) je imperiální jednotkou síly používanou v některých systémech měření, včetně britského gravitačního systému anebo inženýrských jednotek odvozených z anglických měrných jednotek a používaných ve Spojených státech amerických.

Libra síly se používala už od 18. století dle původní definice k méně přesnému měření. Ve 20. století byla definice libry síly (také díky standardizované hodnotě gravitačního zrychlení) zpřesněna. Libra

síly (pound-force)nesmí být zaměňována s jednotkou pro práci a energii (foot pound-force), s jednotkou točivého (kroutícího) momentu (Pound-foot) a ani s jednotkou hmotnosti (libra).

Kilopond

Kilopond (kp) z latinského pondus znamenající váhu, nebo také kilogram síly, kilogram-force (kgf) je starou jednotkou síly, která v minulosti bývala základní jednotkou rozšířené technické soustavy jednotek, dříve využívanou především v Evropě před zavedením soustavy SI. Definice 1 kilopondu zní, že jde o tíhu tělesa s hmotností 1 kilogram v místě s tíhovým zrychlením (zrychlením volného pádu) 9,80665 m/s2 (což je průměrné gravitační zrychlení na zemském povrchu).

Stén

Stén, Sthène (sn) je zastaralá jednotka síly v soustavě M.T.S. (metr-tuna-sekunda) zavedené ve Francii roku 1919. Jednotka stén se využívala především v letech 1933 až 1955 v bývalém Sovětském svazu. Soustava MTS byla později zrušena a nahrazena současným mezinárodním systémem SI.

Kip (kip-force)

Kip (kip, klb) je jednotkou síly spadající pod Americké běžné jednotky (United States customary units) primárně používanou americkými inženýry a architekty k měření zatížení. Přestože je to neobvyklé, občas se kip považuje za jednotku hmotnosti rovnající se 1000 librám. Pakliže se má ale tato jednotka síly jednoznačně odlišit, používá se někdy výraz kip-force (kipf, klbf)

Publikováno

Víte něco o historii jednotky délky – metru?

Víte něco o historii jednotky délky – metru?

Používání metru, jakožto jednotky délky a základní jednotky soustavy SI je dnes natolik samozřejmé, že se nad tím téměř nikdo nepozastavuje. Tedy až na případy, kdy je potřeba z nějakého důvodu použít přepočet metru na jeho menší či větší odvozené jednotky. Znáte historii metru? Víte, jakou roli hrál v soustavě SI v podobě, jak ji známe dnes?

Ještě před tím, než vzniklo označení metr

Nutnost měřit délku má v minulosti svou dlouhou historii. Když ještě označení „metr” bylo dalekou budoucností, používaly se pro určení délky pojmy, které nejčastěji souvisely s částmi lidského těla. Odtud pochází označení jako loket, palec, píď, sáh. Postupem času však člověk potřeboval měřit i mnohem větší vzdálenosti, a proto se vymyslely jednotky nové nebo násobky jednotek už existujících. Vznikl krok, dvojkrok, krátká míle, dlouhá míle. I tady existovaly jakési předlohy (etalony), které zaručovaly spravedlivý obchod. Obchodníci nesměli například látku měřit podle svého lokte, nýbrž podle lokte, který byl ve městě dán jako předloha.

Ani to však nestačilo. Kvůli udržitelnosti a rozvoji obchodu svět potřeboval nové míry a jejich sjednocení. Na konci 18. století se začalo přemýšlet, co s tím a vznikl metr. Za svou existenci prošla tato jednotka mnohými úpravami.

Definice metru v průběhu jeho vývoje

Metr měl za svou existenci mnoho definic. Jedna z prvních metr definovala jako desetimiliontou část vzdálenosti od pólu k rovníku. Pro matematické přepočty to nejspíš nebylo dostačující, a tak v roce 1799 byl hlavně z praktických důvodů metr představen jako etalon z platiny (platinová tyč o délce jednoho archivního metru). To ovšem také nebylo zcela vyhovující, a proto jej v brzké době nahradila lepší tyč (etalon) ze stálejší slitiny platiny a iridia s průřezem ve tvaru X, který zajišťoval lepší stabilitu. Tento etalon byl uložen a za přísných podmínek střežen také v Institutu pro míry a váhy v Paříži. Někteří vědci v té době už možná tušili, že ani tohle není poslední definice metru.

Jednotka metr jako průkopník v nových definicích v metrické soustavě

Píše se rok 1983 a metr naposledy mění svou definici. Původní etalon, ač přísně střežen, podléhal okolním vlivům a ztrácel na své přesnosti. Proto se vědci rozhodli metr definovat pomocí rychlosti světla ve vakuu. Definice tedy zní: „metr je dráha, kterou světlo urazí ve vakuu za 1/299 792 458 sekundy”.

Ukázalo se to jako správné řešení, protože rychlost světla nemá žádnou nejistotu, to znamená, že je dána přesně. Proto i v případě, že by byla rychlost světla dvojnásobná (metr by byl sice poloviční), fyzikální zákony by zůstaly beze změny.

Vědci byli doslova nadšení. Metr byl první jednotkou soustavy SI, která získala takto přesnou definici, a tak si usmysleli, že nové a přesné definice vymyslí i pro další jednotky soustavy SI – pro kilogram, sekundu, ampér, kelvin, mol a kandelu.

Publikováno

TEPLOTA

KALKULAČKA     |     POPIS

TEPLOTA – PŘEVODY JEDNOTEK

Tato stránka vám nabízí online převody jednotek teploty. Kalkulačka a tabulka obsahuje nejznámější měrné jednotky, jako je stupeň Kelvina (K), stupeň Celsia (°C) a stupeň Fahrenheita (°F), a dále také stupně Rømera (°Rø), Newtona (°N), Delisla (°De, °D), Rankina (°Ra, °R) a Réaumura (°Ré, °Re, °R). Po zadání jednotky a hodnoty je proveden online přepočet do všech ostatních jednotek najednou.



KALKULAČKA

Vyberte si jednotku teploty
Zadejte teplotu


 







Jednotky Výsledek
stupeň Celsia (°C) –
stupeň Fahrenheita (°F) –
kelvin (K) –
stupeň Rømera (°Rø) –
stupeň Newtona (°N) –
stupeň Delisla (°De, °D) –
stupeň Rankina (°Ra, °R) –
stupeň Réaumura (°Ré, °Re, °R) –




POPIS

Teplota

Teplota (t, T) je fyzikální veličina, která má souvislost s kinetickou (pohybovou) energií částic, jež se v dané látce anebo předmětu pohybují. Teplota je vlastností našeho okolí anebo předmětů, kterou můžeme vnímat jako studenou, teplou anebo horkou. Teplota se s hlavní jednotkou Kelvin (K) řadí mezi 7 základních jednotek soustavy SI. Odvozenou jednotkou je stupeň Celsia (°C). Teplota je velice důležitým pojmem a jevem, na němž závisí vlastnosti jiných látek.

Stupeň Kelvina

Kelvin (K) je základní jednotkou SI, která je definována dvěma hodnotami:

Jednou je absolutní nula, kdy 0 K odpovídá nejnižší definované a teoreticky dosažitelné teplotě. Hypoteticky je nejnižší možná, doposud však nedosažená, teplota, tak zvaná absolutní nula při nule Kelvina (0 K = -273,15 °C, naprosto přesně 0 K = −273,149806372 °C), při níž se v látce zastaví veškerý tepelný pohyb částic.

Druhou definicí je teplota trojného bodu vody, při níž existují současně tři skupenství (pevné, kapalné a plynné). Tato rovnováha nastane u vody přesně při hodnotě 273,16 kelvinů (0,01 °C) a tlaku 611,7 Pascalů (Pa).

Definice Kelvina se ale plánuje upravovat za využití Boltzmannovy konstanty, která udává vztah mezi teplotou a energií a vyjadřuje, kolik energie je potřeba k ohřátí 1 částice ideálního plynu o 1 kelvin.

Za vznikem Kelvinovy stupnice, jejíž 1 stupeň má mimochodem stejnou velikost, jako 1 stupeň Celsia, akorát počáteční nula začíná u každé jinde, stojí významný skotský fyzik William Thomson (1824-1907), známý především pod šlechtickým jménem lord Kelvin of Largs. Jako převodník stupňů využijte úvodní tabulku.

Stupeň Celsia

Celsiův stupeň (°C) je odvozenou jednotkou soustavy SI. Používá se téměř po celém světě mimo USA. Velikost (rozsah) 1 stupně Celsia je stejně velká, jako velikost 1 stupně Kelvina, akorát stupnice je posunuta o 273,15 stupňů, kdy 0 °C = 273,15 K. Pro převody jednotek teploty online využijte tabulku v úvodu.

Za vznikem stupňů Celsia roku 1742 stojí švédský astronom a fyzik Anders Celsius (1701-1744). Zajímavostí je, že na počátku byla stupnice Celsia obrácená, kdy 100 °C označovalo při tlaku 1013,25 hPa bod tání ledu a 0 °C naopak u vody při stejném tlaku bod varu. Švédský přírodovědec a lékař Carl Linné (1707-1778) dal později z části podnět stupnici otočit do stavu, jaký známe dnes. V roce 1743 navrhl převrácení stupnice taktéž francouzský fyzik, matematik a astronom Jean-Pierre Christin (1683-1755).

Stupeň Fahrenheita

Fahrenheitův stupeň (°F) je jednotka teploty oficiálně používaná ve Spojených státech amerických, dále třeba na ostrově Guam, Kajmanských ostrovech, v Portoricu, Belize, Jamajce anebo africké Libérii. Minimálně se s ním můžeme setkat i v Kanadě anebo ještě omezeněji na Britských ostrovech.

Stupeň Fahrenheita byl pojmenován po holansko-německo-polském fyzikovi jménem Gabriel Fahrenheit (1686-1736), jehož hlavním vynálezem byl rtuťový teploměr. Definice stupně Fahrenheita původně vycházela z roku 1724 a říkala, že 0 °F je nejnižší teplota, která se tomuto fyzikovi v uvedeném roce podařila dosáhnout u slané vody. Později ale došlo ke změnám.

Zatímco u Celsia je mezi bodem mrazu 0 °C a bodem varu 100 °C rozmezí 100 stupňů, u Fahrenheita odpovídá bodu mrazu 32 °F a bodu varu 212 ° F, což je rozmezí 180 stupňů. Tedy 1 stupeň Fahrenheita odpovídá velikosti 5/9, což je 0,5555555556 stupně Celsia (a Kelvina). Obě stupnice se protínají akorát pří mínus 40 stupních, kdy -40 ° F = -40 ° C. Pro online převod jednotek teploty je vám k dispozici úvodní kalkulačka.

Stupeň Rømera

Rømerův stupeň (°Rø) navrhl v roce 1701 dánský astronom Ole Rømer (1644-1710). Stupnice Rømera je rozložena tak, že bod mrazu čisté vody 0 °C odpovídá hodnotě 7,5 °Rø a bod varu 100 °C odpovídá hodnotě 60 °Rø. V porovnání se stupněm Celsia (a Kelvina, který má stejnou velikost) platí, že 1 stupeň Rømera odpovídá velikosti 100/52.5, což je přibližně 1,9 stupně Celsia.

Rømerova stupnice se už nepoužívá, má však historický význam, neboť vedle Newtonovy stupnice byla první kalibrovanou stupnicí k měření teploty. Jiné předchozí totiž ukazovaly pouze to, zda teplota stoupala či klesala anebo byly velice nepřesné. Například nejvyšší a nejnižší body stupnice byly nastaveny na nejvyšší a nejnižší teplotu v daném roce. Myšlenka, používat dvou pevných bodů, tak byla zcela nová. Navíc kapalinu (tehdy směs alkoholu a vody) vzduchotěsně uzavřel kvůli vlivu tlaku do skleněné trubice.

Stupeň Newtona

Newtonův stupeň (°N) navrhl v roce 1701 anglický fyzik, matematik a alchymista Isaac Newton (1642-1727), který byl v dějinách lidstva brán za jednu z nejvýznamnějších osob. Newtonova stupnice pro měření teploty byla vedle Rømerovy stupnice, navržené téměř ve stejnou dobu, vůbec prvním objektivním měřením.

Newton pro měření využil lněný olej (pouze ale do teploty tání cínu, potom využíval železo), u něhož studoval změnu objemu při určitých teplotách. Stanovil si asi 18 referenčních bodů, z nichž některé byly velmi nepřesné. Výchozí bylo 0 stupňů, při nichž začíná mrznout voda, což odpovídá i 0 stupňům Celsia, (0 ° N = 0 ° C). Bod varu vody 100 °C ale stanovil na 33 °N. Dalšími zajímavými referenčními body bylo například: Teplota vzduchu v poledne v červenci = asi 6 °N, největší teplo zachycené teploměrem při kontaktu s tělem 12 °N, teplo v lázni, při němž se kapalný vosk pomalu stává pevným = 20 °N, teplota tání slitiny bismutu a cínu = 48 °N anebo třeba teplo, při kterém je rozžhavené železo nejzářivější = 192 °N.

Stupeň Delisla

Delislův stupeň (°De, °D) se používal od roku 1732, kdy ho vytvořil francouzský astronom Joseph-Nicolas Delisle (1688-1768). Delisla používal jako pracovní tekutinu teploměru rtuť. Původně byla ale Delislova stupnice (podobně jako původně u Celsia) obrácená, kdy vroucí voda byla stanovena jako 0 °D a od ní se pak smršťováním rtuti odvíjely další nižší teploty v mnoha dílcích, kdy nebylo nic neobvyklého, že tento teploměr měl i 2 700 stupňů vhodných pro měření mrazu v Rusku.

Později však německý profesor medicíny a anatomie v Rusku Josias Weitbrecht (1702-1747) Delislův teploměr překalibroval a stanovil dva pevné body, 0 °D jako bod varu vody a 150 °D jako její bod mrazu. Takto upravený teploměr rozeslal různým vědcům, včetně Anderse Celsia. Teploměr byl v Rusku používán údajně asi 100 let. Jeden z jeho majitelů, ruský vědec a spisovatel Mikhail Lomonosov (1711-1765), ale nakonec stupnici otočil, kdy 0 °D označovalo bod mrazu a 150 °D bod varu.

Stupeň Rankina

Rankinův stupeň (°Ra, °R) stvořil v roce 1859 skotský strojní inženýr, fyzik a matematik William John Macquorn Rankine (1820-1872). Základem stupnice Rankina je absolutní nula (-273,15 stupňů Celsia),

kterému odpovídalo 0 stupňů Rankina, (0 °R = -273,15 ° C). Na stupnici je pak velikost či rozsah 1 stupně Rankina stejně velký, jako je rozsah jednoho stupně Fahrenheita.

Stupeň Réaumura

Réaumurův stupeň (°Ré, °Re, °R) vymyslel roku 1730 (12 let před stupněm Celsia) francouzský vědec a spisovatel René Antoine Ferchault de Réaumur (1683-1757). Jeho stupnice pro měření teploty byla využívána až do minulého století, dnes už se s ní setkáme ale jen zřídka. Stupnice byla podle definice rozpínání zředěného lihu nastavena tak, že 0 stupňů Réaumura odpovídalo bodu mrznutí vody a 80 °R odpovídalo jejímu bodu varu.

Alkohol byl jako náplň Réaumurova teploměru vybrán z důvodu, že se viditelněji rozpínal (mezi bodem mrazu a varu o 80 %). To ale způsobovalo mnoho problémů, včetně příliš velké velikosti teploměru. Od konce 18. století tak byla pravděpodobně ve všech teploměrech používána jen rtuť. K závěru, že je právě rtuť nejlepší náplní, dospěl kolem roku 1772 po svém studování několika látek švýcarský geolog, meteorolog a filozof Jean-André Deluc (1727-1817).

Publikováno

Plátce DPH

Plátce DPH

Dle ustanovení § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, se plátcem stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč.

Výjimku z tohoto pravidla představuje osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, tzn. osoba, která poskytuje plnění v podobě finančních činností, penzijních činnosti, zdravotních služeb a dodání zdravotního zboží, sociální pomoci atp. Plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet daně jsou blíže definována v § 51 zákona o DPH. Tyto osoby a dále také osoby, které nepřekročily obrat, avšak pořídily zboží z jiného členského státu EU v hodnotě převyšující 326 000 Kč, mají zákonnou povinnost se k DPH zaregistrovat. V prvním případě získá osoba status PLÁTCE DPH, ve druhém případě pak status IDENTIFIKOVANÁ OSOBA.

V obou případech je povinnost se k DPH zaregistrovat do 15 dnů v kalendářním měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém došlo k překročení obratu nebo k pořízení zboží z jiného členského státu EU.

K DPH se mohou zaregistrovat také osoby povinné k dani, které výše uvedená kritéria nesplňují, ale plátcem chtějí být z vlastní vůle. Jedná se pak o tzv. dobrovolné plátcovství.

Měsíční vs. čtvrtletní zdaňovací období

Zdaňovacím obdobím nového plátce DPH je vždy kalendářní měsíc. Změnu zdaňovacího období z měsíčního na kvartální nelze učinit v průběhu roku, v němž byl daňový subjekt zaregistrován, ani v roce bezprostředně následujícím.

Po uplynutí této lhůty se plátce daně může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný kalendářní rok bude čtvrtletí neboli kvartál. Čtvrtletním plátcem se však může stát pouze, pokud jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl 10 000 000 Kč, pokud není nespolehlivým plátcem a pokud není skupinou. Změnu zdaňovacího období z měsíčního na kvartální musí daňový subjekt oznámit správci daně nejpozději do 31. ledna příslušného kalendářního roku.
Čtvrtletní zdaňovací období je výhodnější zejména z hlediska frekvence podávání přiznání k dani z přidané hodnoty. Zatímco čtvrtletní plátce podá za rok pouze čtyři daňová tvrzení, měsíční plátce jich musí ročně podat dvanáct.

Potřebujete si spočítat DPH? Využijte naši Výpočetnici. Online kalkulačka vám DPH nejen vypočítá, nýbrž na stejných stránkách najdete i další informace k DPH, které se vám mohou hodit.

Publikováno

VÝKON

KALKULAČKA     |     POPIS     |     VZOREC

VÝKON – PŘEVODY JEDNOTEK

Na této stránce je vám k dispozici online kalkulačka pro převody jednotek výkonu, vzorec pro výpočet a popis. Tabulka obsahuje jednotku pro výkon watt, včetně všech 20 předpon, jako je miliwatt, kilowatt, megawatt, terawatt a další, přičemž převodník funguje vzájemně mezi všemi. Dále je zde měrná jednotka koňská síla. Můžete tak provést přepočet kilowatt (kw) na koně (k) anebo převod zpátky z koní na kilowatty.



KALKULAČKA

Vyberte si jednotky výkonu

Zadejte výkon


 







Jednotky Výsledek
Základní jednotka SI a předpony
yoktowatt (yW) –
zeptowatt (zW) –
attowatt (aW) –
femtowatt (fW) –
pikowatt (pW) –
nanowatt (nW) –
mikrowatt (µW) –
miliwatt (mW) –
centiwatt (cW) –
deciwatt (dW) –
watt (W) –
dekawatt (daW) –
hektowatt (hW) –
kilowatt (kW) –
megawatt (MW) –
gigawatt (GW) –
terawatt (TW) –
petawatt (PW) –
exawatt (EW) –
zettawatt (ZW) –
yottawatt (YW) –
Ostatní jednotky výkonu
koňská síla = horsepower (hp, HP) –




POPIS

Výkon

Výkon (P) z anglického power, je fyzikální veličinou udávající množství vykonané práce, přenosu tepla anebo množství energie za určitou jednotku času. Výkon může být průměrný (za nějaké časové rozmezí) anebo okamžitý (v přesném okamžiku). Energie spotřebovaná za určitý časový interval se naopak nazývá příkon. Z poměru výkonu a příkonu poté můžeme vypočítat procentuální účinnost. Jednotka výkonu je watt patřící do odvozených jednotek soustavy SI.

Odvozená jednotka soustavy SI a předpony

Watt

Watt (W) je hlavní jednotkou výkonu (P), která je v soustavě SI odvozena ze základní jednotky sekunda (pro čas) a odvozené jednotky joule (pro práci). Definice výkonu jednoho wattu zní, že jde o vykonanou práci 1 joulu za 1 sekundu.

Příkladem výkonu 1 wattu může být zvedání ve vakuu při rychlosti 1 metr za sekundu tělesa o tíze 1 newton (necelých 102 gramů). Dalším příkladem je elektrický výkon s hodnotou 1 watt, který je vytvářen stejnosměrným proudem 1 ampér při úbytku napětí 1 volt.

Za pojmenováním jednotky výkonu watt stojí skotský fyzik, mechanik a vynálezce James Watt (1736-1819), který se mimo jiné zasloužil o taková vylepšení parních strojů, která umožnila jejich průmyslové využívání.

Watt je odvozenou jednotkou SI, proto je před něj možné přidávat kterékoliv schválené předpony pro násobky jako dekawatt (daW), hektowatt (hW), kilowatt (kW), megawatt (MW), gigawatt (GW), terawatt (TW), petawatt (PW), exawatt (EW), zettawatt (ZW), yottawatt (YW) anebo díly jako deciwatt (dW), centiwatt (cW), miliwatt (mW), mikrowatt (µW), nanowatt (nW), pikowatt (pW), femtowatt (fW), attowatt (aW), zeptowatt (zW), yoktowatt (yW), přestože se v praxi používají jen některé.

Výkon – vzorec

Průměrný výkon

Okamžitý výkon

Další jednotky výkonu

Koňská síla

Koňskou sílu (hp či HP) z anglického horsepower, v češtině kůň (k nebo chybně ks), v němčině pferdestärke (PS), zavedl na konci 18. století také skotský vynálezce James Watt. Přestože jde o starší jednotku výkonu, dnes už oficiálně nahrazenou právě wattem z jednotek SI, stále se používá, a to především pro označení výkonu motorů u automobilů, motocyklů a podobně.

Jednotka koňské síly vznikla ve své době z důvodu, že James Watt potřeboval u svých parních strojů uvádět výkon tak, aby si ho zákazníci dovedli představit. Proto použil porovnání s koňmi. Jeho definice pro koňskou sílu zněla, že jde o takový výkon, který je schopen podat kůň zapřažený v žentouru (v zařízení k převádění síly zvířat na točivý moment na řemenici) a zdvihající náklad 180 liber (lb), přičemž za 1 hodinu ujde 144 koleček o poloměru 12 stop. Po zaokrouhlení šlo o hodnotu 33 000 stopliber za minutu.

Pro převádění jednotek watty na koně a zpátky využijte online kalkulačku v úvodu. Pro představu lze uvést, že česky 1 kůň je 735,49875 wattů (0,73549875 kilowattů). A obráceně, že 1 kilowatt (kW) je 1,35962 koňských sil.

Publikováno

ELEKTRICKÝ PROUD

KALKULAČKA     |     POPIS     |     VZOREC

ELEKTRICKÝ PROUD – PŘEVODY JEDNOTEK

Na této stránce je vám k dispozici tabulka pro online převod jednotek elektrického proudu. Přepočet se po zadání hodnot provádí na následující nové a dříve používané měrné jednotky: Ampér, včetně všech předpon dle soustavy SI, mezinárodní ampér, statampér, abampér a biot. Převodník funguje vzájemně mezi všemi jednotkami.



KALKULAČKA

Vyberte si jednotku elektrického proudu

Zadejte elektrický proud


 







Jednotky Výsledek
Základní jednotka SI a předpony
yoktoampér (yA) –
zeptoampér (zA) –
attoampér (aA) –
femtoampér (fA) –
pikoampér (pA) –
nanoampér (nA) –
mikroampér (µA) –
miliampér (mA) –
centiampér (cA) –
deciampér (dA) –
ampér (A) –
dekaampér (daA) –
hektoampér (hA) –
kiloampér (kA) –
megaampér (MA) –
gigaampér (GA) –
teraampér (TA) –
petaampér (PA) –
exaampér (EA) –
zettaampér (ZA) –
yottaampér (YA) –
Staré a cizí jednotky
statampér (stA) –
mezinárodní ampér –
abampér (abA) = biot (Bi) –




POPIS

Elektrický proud

Elektrický proud (I – velké “i“) je skalární fyzikální veličina (určená jen číselnou hodnotou a měřící jednotkou), jejíž jednotkou je ampér (A), anglicky ampere. Ten patří mezi 7 základních jednotek soustavy SI, proto se k němu mohou používat všechny schválené předpony vyjadřující násobky anebo podíly. Ne se všemi se ale v běžném životě budeme setkávat.

Ampér

Ampér je jednotka elektrického proudu udávající množství elektrického náboje, který daným průřezem vodiče projde za určitou jednotku času. Budeme-li definovat ampér, pak jde o stálý elektrický proud, jenž při svém toku 2 rovnoběžnými a nekonečnými, avšak v kruhovitém průřezu velice malými vodiči nacházejícími se ve vakuu 1 metr od sebe, vytvoří mezi sebou stálou sílu s hodnotou 2×10 na −7 newtonu na 1 metr vodiče.

Výpočet elektrického proudu – vzorec

Proud (I) o velikosti 1 ampér (A) je roven elektrickému náboji 1 coulomb (Q) proudícímu za čas 1 sekunda (t).

 

Podle Ohmova zákona se dá elektrický proud také vypočítat dle elektrického napětí (U) ve voltech a elektrického odporu (R) v ohmech.

André-Marie Ampére

Za názvem ampér stojí francouzský vědec, fyzik, chemik a matematik s oceněním rytíř Čestné legie André-Marie Ampére (narozen 20. ledna 1775 v Lyonu, zemřel 10. června 1836 v Marseille). Ampér se usilovně zabýval magnetismem, přičemž položil důležité základy elektrodynamiky. Roku 1881 bylo jeho jméno na vědeckém kongresu v Paříži navrženo pro pojmenování základní jednotky el. proudu. Jednotka ampér byla nakonec na jeho počest v roce 1893 schválena kongresem v americkém Chicagu.

Starší jednotky elektrického proudu

Abampér a Biot

Za jednotkou abampér (abA), anglicky abampere, nazývanou také Biot (Bi) stojí francouzský fyzik, astronom a matematik Jean-Baptiste Biot žijící v letech 1774 až 1862. Abampér patřil do starého systému jednotek CGS (centimetr-gram-sekunda) používaný v letech 1874 až 1889. Po něm se využívala soustava MKS (metr-kilogram-sekunda), která byla roku 1960 nahrazena aktuální soustavou SI. Jednotka 1 abampér v soustavě CGS je rovna 10 ampérům v soustavě SI.

Statampér

Statampér (stA) je starou jednotkou elektrického proudu spadající do CGSE soustavy (centimetr – gram – sekunda – elektrostatická). Ta byla součástí Gaussovy soustavy, jež je kromě CGSE pro elektrické veličiny složená ještě ze soustavy CGSM pro veličiny magnetické.

Mezinárodní ampér

Mezinárodní ampér byl v tehdejší metrické soustavě roku 1909 určen londýnskou konferencí a roku 1919 schválen francouzským zákonem coby standard jednotky definovaný jako proud, který z roztoku dusičnanu stříbrného za 1 sekundu vyloučí 0,001118 gramů stříbra.

Publikováno

ENERGIE

KALKULAČKA     |     POPIS     |     VZOREC

ENERGIE (PRÁCE) – PŘEVODY JEDNOTEK

Na této stránce je vám k dispozici online kalkulačka a tabulka pro převody jednotek energie (práce), k tomu vzorec a přehledný popis ke každé z nich. Měrné jednotky zahrnují přepočet hlavního Joule, včetně všech 20 předpon pro jeho násobky a díly (kilojouly a další).

Nabízen je také převodník jednotek na ostatní známé a používané, jako jsou kalorie a kilokalorie využívané pro měření energetické hodnoty potravin (převod kcal na kJ atd.). Dále watthodiny, kilowatthodiny a další předpony pro měření elektrické energie, stejně jako elektronvolty, tuny běžného paliva anebo starou jednotku energie Erg.




KALKULAČKA

Vyberte si jednotky energie

Zadejte energie


 







Jednotky Výsledek
Základní jednotka SI a předpony
yoktojoule (yJ) –
zeptojoule (zJ) –
attojoule (aJ) –
femtojoule (fJ) –
pikojoule (pJ) –
nanojoule (nJ) –
mikrojoule (µJ) –
milijoule (mJ) –
centijoule (cJ) –
decijoule (dJ) –
joule (J) –
dekajoule (daJ) –
hektojoule (hJ) –
kilojoule (kJ) –
megajoule (MJ) –
gigajoule (GJ) –
terajoule (TJ) –
petajoule (PJ) –
exajoule (EJ) –
zettajoule (ZJ) –
yottajoule (YJ) –



Další používané jednotky
kalorie (cal) –
kilokalorie (kcal) –
mikrowatthodina (µWh) –
miliwatthodina (mWh) –
watthodina (Wh) –
kilowatthodina (kWh) –
megawatthodina (MWh) –
gigawatthodina (GWh) –
terawatthodina (TWh) –
petawatthodina (PWh) –
elektronvolt (eV) –
Tuna měrného paliva (tmp) –
Staré a cizí jednotky
erg –




POPIS

Energie (práce)

Energie (E) z řeckého energeia, je fyzikální veličinou vyjadřující schopnost látky vykonávat nějakou práci. S energií jako názvem přišli fyzici až někdy v polovině 19. století. Energie je známá například jako mechanická, kinetická, potenciální, gravitační, pružnosti, tlaková, elektrická, magnetická, záření, vlnění, tepelná, jaderná, chemická, klidová, sluneční, vodní, větrná, geotermální, mořských vln, parní, svalová, světelná, energie ohně atd. Energie ale může mít mnoho dalších forem, které nám prozatím ani nemusí být známé (například ve vesmíru – tak zvaná temná energie).

V souvislosti s energií známe také pojmy jako příkon (množství energie spotřebované za jednotku času) anebo účinnost (poměr vydané a dodané energie). Hlavní jednotka energie (a práce) v mezinárodní soustavě SI je Joule.

Speciální teorie relativity: Albert Einstein v roce 1905 publikoval fyzikální teorii, podle které je hmotnost a energie ekvivalentní a dá se vyjádřit vztahem E = mc2, kde m = hmotnost, c = rychlost světla ve vakuu.

Práce (W) je fyzikální veličina, která je svým rozměrem a jednotkou stejná jako energie. Práce ve fyzice označuje působení síly na těleso nebo silové pole, při kterém dochází k jeho deformaci nebo posouvání, tedy ke změně rozložení potenciální energie v silovém poli. Práce může být mechanická, gravitačního pole, elektromagnetického pole atd.

Odvozená jednotka SI a předpony

Joule

Joule (J) podle anglického fyzika Jamese P. Joulea (1818 až 1889), je jednotkou energie a práce, která se u nás vyslovuje jako džoul anebo džaul. Joule je odvozenou jednotkou soustavy SI.

Jednotka 1 joule je poměrně malá, proto se často vyskytují její násobky, a to za pomoci schválených předpon soustavy SI. Výsledkem je pak dekajoule (daJ), hektojoule (hJ), kilojoule (kJ) známý jako energetická hodnota potravin, megajoule (MJ), gigajoule (GJ), terajoule (TJ), petajoule (PJ), exajoule (EJ), zettajoule (ZJ) a yottajoule (YJ). Mohou se ale stejně tak používat schválené předpony pro díly, jako decijoule (dJ), centijoule (cJ), milijoule (mJ), mikrojoule (µJ), nanojoule (nJ), pikojoule (pJ), femtojoule (fJ), attojoule (aJ), zeptojoule (zJ) a yoktojoule (yJ). Pro přepočet měrných jednotek použijte online kalkulačku v úvodu.

Definice zní, že 1 Joule je práce, kterou vykonává síla 1 newton (N) působící po dráze 1 metr (m) ve směru pohybu, (Newton metr).

Energie (práce) – vzorec

Taktéž platí, že:

J = N . m = kg . m2 / s2 = Pa .m3 = W . s = C . V

Kde je: N (Newton), m (metr), kg (kilogram), s (sekunda), Pa (pascal), W (watt), C (Coulomb) a V (volt).

Další používané jednotky

Kalorie a kilokalorie

Kalorie (cal) je fyzikální jednotka energie používaná v době, kdy ještě nebyla zavedena současná mezinárodní metrická soustava SI. Jedna kalorie má hodnotu 4,185 joule (1 kilokalorie = 4,185 kilojoule) anebo naopak 1 joule má hodnotu 0,239 cal (1 kilojoule = 0,239 kilokalorie).

Tisícinásobek kalorie je kilokalorie (kcal). Definice pro 1 kilokalorii zní, že jde o přibližnou energii, která je potřebná k ohřátí 1 litru vody o 1 stupeň Celsia. Podobná a přesnější je definice pro 1 kalorii, že jde o energii, která je potřebná k ohřátí 1 gramu vody o 1 stupeň Celsia, a to z 14,5 °C na 15,5 °C.

Kalorie známe především v souvislosti s potravinami. Přestože se kcal používá, podle schválených jednotek jsou správné jouly, tedy energetická hodnota potravin v kilojoulech. Přepočet hodnot, užitečný pro kalorické tabulky (energetické hodnoty) potravin, provádí online kalkulačka v úvodu stránky (kcal na kJ a opačně).

Watthodina, kilowatthodina, megawatthodina, giga, tera, peta, mili a mikro

Watthodina (Wh) je měrnou jednotkou energie, která nepatří do soustavy SI. V té se používá schválený joule, kterému odpovídá 1 wattsekunda. U watthodiny platí, že jde o práci zařízení s příkonem 1 watt po dobu 1 hodiny, což by vzhledem ke schváleným joulům činilo 3 600 J.

V praxi se více používají násobky watthodin, kterými jsou kilowatthodina (kWh, kW⋅h anebo kW h) – tisíc watthodin, megawatthodina (MWh) – milion, gigawatthodina (GWh) – miliarda, terawatthodina (TWh) – bilion anebo petawatthodina (PWh) – biliarda. Používají se ale také zmenšeniny jako miliwatthodina (mWh) – tisícina anebo mikrowatthodina (µWh) – miliontina. Jako převodník jednotek využijte online kalkulačku výše.

Spotřeba elektrické energie v domácnostech se měří v kilowatech, přičemž za 1 kilowatthodinu se platí 4 až 5 Kč. Příklad: elektrický vařič o příkonu 1 000 watů (1 kilowatt) spotřebuje za hodinu 1 kilowatthodinu, která vás bude stát okolo mála 5 Kč.

V průmyslu se spotřeba elektřiny většinou vyjadřuje v mega, giga a terawatthodinách. Množství spotřebované energie pro celou zemi se měří v tera a petawatthodinách.

Elektronvolt

Elektronvolt (eV) známý od roku 1912 (tehdy ještě pod názvem ekvivalent voltu) je fyzikální jednotkou energie a práce (využívá se dokonce i k vyjádření teploty, hmotnosti, hybnosti, vzdálenosti anebo času). Není běžnou jednotkou soustavy SI, i přesto je povoleno ji používat. Hodnota elektronvoltu se postupem času upravuje. Aktuálně odpovídá takové kinetické energii, kterou elektron urychlený ve vakuu získá napětím jednoho voltu.

Jeden elektronvolt je velice nepatrné množství energie, která se využívá především ve světě částic. Pro představu pohyb letícího komára má energii 1 bilion elektronvoltů, tedy milion milionů elektronvoltů. Pokud elektronvolt převedeme na schválenou jednotku joule, pak platí, že 1eV=1,602 176 634.10-19 J.

Tuna měrného paliva

Tuna měrného paliva (tmp) je měrnou jednotkou energie známou z energetiky, kde se využívají obrovské množství paliv s různou výhřevností. Při převodech platí, že 1 tmp = 7 milionů kalorií = 29,3076 GJ = 8,141 MWh. Pro porovnání při hmotnosti 1 tuna platí, že: tuna LPG = 1,6 tmp, benzín = 1,486 tmp, zemní plyn = 1,083 tmp, černé uhlí = 1,016 tmp, hnědé uhlí = 0,29 tmp. Při 1 kg: uran-235 (jaderné štěpení) = 2 700 tmp.

Staré a cizí jednotky

Erg

Erg (erg) z řeckého ergon znamenající práci, je stará jednotka energie používaná v letech 1874 až 1889 v soustavě CGS (centimetr-gram-sekunda). Jeden erg je energie vykonaná silou 1 dyn po dráze 1 cm. Přičemž 1 dyn je síla, která tělesu o hmotnosti 1 gramu udělí zrychlení 1 cm/s. Jeden erg si lze taktéž zhruba představit jako práci, kterou je potřeba vykonat při zvedání tělesa o hmotnosti 1 miligram do výšky 1 cm.

Publikováno

ELEKTRICKÉ NAPĚTÍ

KALKULAČKA     |     POPIS     |     VZOREC

ELEKTRICKÉ NAPĚTÍ – PŘEVODY JEDNOTEK

Tato stránka vám přináší online kalkulačku pro převody jednotek elektrického napětí, vzorec pro jeho výpočet a popisy jednotlivých použitých měrných jednotek. Tabulka nabízí jednotku napětí Volt (V) a zároveň všech 20 schválených předpon pro jeho díly a násobky, jako je milivolt, mikrovolt, kilovolt, megavolt a další. Převodník obsahuje také starší a cizí jednotky jako mezinárodní volt, abvolt a statvolt. Přepočet se provádí navzájem mezi všemi.



KALKULAČKA

Vyberte si jednotky elektrického napětí

Zadejte elektrické napětí


 







Jednotky Výsledek
Odvozená jednotka soustavy SI a předpony
yoktovolt (yV) –
zeptovolt (zV) –
attovolt (aV) –
femtovolt (fV) –
pikovolt (pV) –
nanovolt (nV) –
mikrovolt (µV) –
milivolt (mV) –
centivolt (cV) –
decivolt (dV) –
volt (V) –
dekavolt (daV) –
hektovolt (hV) –
kilovolt (kV) –
megavolt (MV) –
gigavolt (GV) –
teravolt (TV) –
petavolt (PV) –
exavolt (EV) –
zettavolt (ZV) –
yottavolt (YV) –
Starší a cizí
abvolt (aV) –
statvolt (sV) –
mezinárodní volt (V int.) –




POPIS

 

Elektrické napětí

Elektrické napětí (U), výjimečně v anglicky mluvících zemích (V), se definuje jako rozdíl elektrických potenciálů mezi dvěma body v prostoru. Lze stejně tak říct, že jde o práci vykonanou elektrickými silami při přesouvání elektrického náboje z jednoho bodu v prostoru do druhého. Představit si napětí můžeme také jako určitou sílu, díky níž jsou obvodem protlačovány elektrony.

Elektrické napětí může být stejnosměrné (polarita plus a mínus se nemění, například u prodávaných bateriových článků) anebo střídavé (periodicky se měnící, například v elektrické síti). Odvozená jednotka elektrického napětí soustavy SI je Volt (V). České normy rozdělují elektrické napětí podle následujících velikostí:

  • Malé napětí (mn), do 50 Voltů
  • Nízké napětí (nn), 50 V až 1000 Voltů
  • Vysoké napětí (vn), 1000 Voltů až 52 kilovoltů (kV)
  • Velmi vysoké napětí (vvn), 52 kV až 300 kV
  • Zvláště vysoké napětí (zvn), 300 kV až 800 kV
  • Ultra vysoké napětí (UV), více jak 800 kV

Odvozená jednotka soustavy SI a předpony

Volt

Volt (V) je odvozenou jednotkou mezinárodní soustavy jednotek SI. Definovat 1 Volt lze jako takové napětí mezi dvěma konci vodičů, do něhož konstantní proud 1 Ampér (A) dodává výkon 1 watt (W). V tomto případě má vodič odpor 1 ohm (Ω). Definice 1 Voltu může také být, že jde o takové elektrické napětí, u něhož je k přemístění elektrického náboje o velikosti 1 coulomb (C) potřeba práce 1 joule (J).

Za pojmenováním Volt stojí italský fyzik Alessandro Giuseppe Antonio Anastasio Volta (1745-1827), jež se mimo jiné proslavil vynálezem elektrického článku (v roce 1800), objevením třecí elektřiny anebo vylepšením kondenzátoru.

Vzhledem k tomu, že je Volt odvozenou jednotkou SI, mohou se před něj používat libovolné předpony pro jeho díly (deci, centi, mili, mikro, nano, piko, femto, atto, zepto a yokto) anebo násobky (deka, hekto, kilo, mega, giga, tera, peta, exa, zetta a yotta). Pro převod jednotek Voltů slouží tabulka a online kalkulačka v úvodu.

V praxi se ale využívají jen některé, například milivolt (mV) pro tisícinu, mikrovolt (μV) pro miliontinu či nanovolt (nV) pro miliardtinu voltu. Anebo naopak kilovolt (kW) pro tisíc násobek, megavolt (MV) pro milion násobek, gigavolt (GV) pro miliard násobek či teravolt (TV) pro bilion násobek voltu.

Elektrické napětí – vzorec

(U = napětí ve voltech, I = proud v ampérech, R = odpor v ohmech)

Starší a cizí jednotky

Abvolt

Abvolt (abV) je jednotkou pro měření elektrického napětí, která se využívala v letech 1874 až 1889 v absolutním systému jednotek CGS (centimetr-gram-sekunda). Poté byla nahrazena soustavou MKS (metr-kilogram-sekunda). Od roku 1960 ale vešla v platnost současná mezinárodní soustava SI, která jako jednotku pro elektrické napětí oficiálně povoluje pouze Volt. Pro přepočet abvoltu na volty platí, že 1 abV = 10−8 V.

Statvolt

Statvolt (statV) se používal taktéž v 19. století v CGS systému. Při přepočtu statvoltů na volty je převod následující: 1 statvolt = 299,792458 voltů. K tomuto číslu se došlo hodnotou rychlosti světla v metrech za sekundu vydělenou 10 na šestou. Měrná jednotka statvolt je užitečná pro elektromagnetismus.

Mezinárodní volt

K definování mezinárodního voltu (international volt) došlo v roce 1893, jako 1/1.434 elektromotorické síly (EMS), nyní správněji elektromotorického napětí (Ue), v Clarkově buňce. Od této definice v roce 1908 sešlo ve prospěch mezinárodního ohmu a mezinárodních ampérů. V roce 1948 byla opuštěna celá tato řada jednotek.

Publikováno

BMI kalkulačka vám při budování svalů bude k ničemu

BMI kalkulačka vám při budování svalů bude k ničemu

Zdravý životní styl se netočí jen kolem hubnutí a shazování přebytečných kilogramů. Zejména muži lpí na pořádných svalech. Aby se jich dočkali, musí zcela přehodnotit svůj jídelníček a vypočítat nový. BMI index, který lze vypočítat na BMI kalkulačce bude svalnatým mužům k ničemu. Proč? A jak budovat svaly?

Případy, kdy BMI kalkulačka nefunguje

Už mnohokrát jsme vás varovali, že BMI index nemůžete brát při vašem hubnutí zcela vážně. Svalovci jsou toho typickým příkladem. Zadá-li sportovec se svalnatým tělem do BMI kalkulačky svou výšku a váhu, jako odpověď získá přinejmenším nadváhu. Kvůli toho, že BMI kalkulačka pracuje s pouhými dvěma hodnotami – výškou a váhou, bude jí naprosto jedno, zda BMI index počítá pro kulturistu, nebo pro tlouštíka. BMI kalkulačka těžké svaly od pneumatiky tuku kolem pasu zkrátka nerozezná. Jak docílit ideálního nárůstu svalů?

Abyste zvýšili objem svalů, musíte přijmout více kilojoulů

Pro nabírání svalové hmoty musíte více jíst. Zdá se vám to idylické? A plácáte si po rameni, protože jste se tyto Vánoce opravdu nedrželi zkrátka? Nejspíš vás zklameme. Vyšší potřebu energie, jejíž jednotkou je joule, budete muset dohnat mnohem výběrovější stravou, než jsou chipsy, bůček a cukroví. Váš energetický příjem by měl vzrůst o 10 – 20 %. Když si přepočítáme, že obvyklý energetický příjem u mužů je 2 400 kcal = 10 044 kJ, o 20 % zvýšený příjem = 12 052 kJ. Přitom nejdůležitější je vystihnout správný poměr mezi bílkovinami, sacharidy a tuky. Do ideálního jídelníčku svalovce patří kuřecí, krůtí či hovězí maso, dále krevety, libová šunka, nízkotučné jogurty, mléko a sýry.

Správná strava tvoří až polovinu úspěchu při budování svalové hmoty. Podle tabulek fitness trenérů by měl začínající sportovec sníst 1,5 g bílkovin na 1 kg své tělesné váhy. Pokud tedy váží 80 kilo, za den by měl přijmout minimálně 120 g bílkovin. Což se snadněji píše, než dělá. Pro představu 100 g kuřecích prsou obsahuje jen 25 g bílkovin. Aby sportovec splnil denní potřebu bílkovin, musel by za den sníst až půl kila kuřecích prsou.

Pro budování svalové hmoty je důležitý i správně nastavený trénink a samozřejmě odpočinek, jelikož svaly rostou hlavně během regenerace.

Ať už pro vaše svaly budete potřebovat vypočítat cokoliv, vypočítejte si to na Výpočetnici. Ušetříte čas, který můžete věnovat vašim svalům!

Publikováno

SVÍTIVOST

KALKULAČKA     |    POPIS     |     VZOREC     |     TABULKA ŽÁROVEK

SVÍTIVOST – PŘEVODY JEDNOTEK

Tato stránka vám kromě tabulky svítivosti žárovek (světelného toku v lumenech) umožňuje online převody jednotek svítivosti. K dispozici je převodník měrných jednotek: kandela + předpony, Hefnerova lampa, Carcelova lampa, Harcourtova lampa, pentanová svíčka, mezinárodní svíčka, desetinná (decimální) svíčka, Violleova svíčka, spermacetátová svíčka a parafínová svíčka. Přepočet jednotek se provádí do všech najednou.



SVÍTIVOST KALKULAČKA

Vyberte si jednotku svítivosti

Zadejte svítivost


 







Jednotky Výsledek
Základní jednotka SI a předpony
yoktokandela (ycd) –
zeptokandela (zcd) –
attokandela (acd) –
femtokandela (fcd) –
pikokandela (pcd) –
nanokandela (ncd) –
mikrokandela (µcd) –
milikandela (mcd) –
centikandela (ccd) –
decikandela (dcd) –
kandela (cd) –
dekakandela (dacd) –
hektokandela (hcd) –
kilokandela (kcd) –
megakandela (Mcd) –
gigakandela (Gcd) –
terakandela (Tcd) –
petakandela (Pcd) –
exakandela (Ecd) –
zettakandela (Zcd) –
yottakandela (Ycd) –



Staré a cizí jednotky
Hefnerova lampa = svíčka (HK) –
pentanová svíčka –
desetinná svíčka = decimální (bd) –
mezinárodní svíčka (cp, CP) –
parafínová svíčka (VK) –
spermacetátová svíčka –
Carcelova lampa = svíčka (carcel) –
Harcourtova lampa = svíčka (harcourt) –
Violleova svíčka (violle) –




POPIS

Tabulka svítivosti žárovek a LED žárovek

V dnešní době je pro lidi spíše než svítivost užitečný světelný tok, který se se svítivostí pouze zaměňuje. Nám ale (ať už mu říkáme jakkoliv) pomáhá v orientaci mezi světelnými zdroji, jako je obyčejná žárovka, LED žárovka a podobně, proto k němu odbočíme. Světelný tok je odvozenou jednotkou mezinárodní soustavy SI, která charakterizuje světelný výkon zdroje. Jde o množství světelné energie, kterou zdroj (jeho záření) vyzáří během určitého času.

Jednotka světelného toku (Φ) je lumen (lm). Jeden lumen je světelný tok vyzařovaný do prostorového úhlu 1 steradiánu bodovým zdrojem se svítivostí všemi směry o velikosti 1 kandela.

Užitečná pro běžné spotřebitele je především následující tabulka, která porovnává svítivost (intenzitu světelných zdrojů) mezi sebou. Jde o orientační hodnoty, které se v praxi podle výrobců žárovek mohou lišit. Získáte s ní ale například přibližnou představu, jaký výkon ve watech LED žárovky dokáže nahradit žárovku obyčejnou. Z tabulky je zřejmé, že LED žárovka svítí 5x až 10x více, než obyčejná žárovka.

Čirá žárovka = asi 13 lumenů na 1 watt
LED žárovka = asi 70 až 130 lumenů na 1 watt

Zdroj Příkon – watt (W) Světelný tok – lumen (lm)
Klasická žárovka 100 1 300
Klasická žárovka 60 700
Klasická žárovka 40 400
Klasická žárovka 25 200
LED žárovka 15 1 300
LED žárovka 9 700
LED žárovka 5 400
LED žárovka 3 200
Úsporná žárovka 22 1 300
Úsporná žárovka 13 700
Úsporná žárovka 9 400
Úsporná žárovka 5 200
Halogenová žárovka 100 1 300
Halogenová žárovka 60 700
Halogenová žárovka 40 400
Halogenová žárovka 25 200
Svíčka 13

Svítivost

Svítivost je fotometrická veličina, která nám udává rozdělení světelného toku v různých směrech, do kterých světelný zdroj vyzařuje. Svítivost je součástí sedmi základních jednotek SI. Značí se “I“ (velké i) a její základní jednotkou je Kandela (cd), anglicky candela.

Kandela

O svítivost velikosti 1 kandela se jedná v případě, kdy zdroj světla produkuje monochromatické záření (pouze na jediné frekvenci ) o hodnotě 540 THz a zároveň v daném směru září velikostí 0,0014641288 (1/683) wattů na jeden steradián. Právě udávaná frekvence 540 Terahertzů má svůj důvod, protože lidské oko vnímá různé vlnové délky světla jinak, přičemž tato je blízká vlnové délce 555 nm u světla zelené barvy, která je při denním světle pro lidské oko nejcitlivější.

Jasnější pro představu ale asi bude, že svítivost o velikosti 1 kandela přibližně odpovídá svítivosti jedné svíčky, která se také v minulosti právě jako jednotka svítivosti udávala. Pro porovnání 100watová žárovka může mít svítivost kolem 120 cd, světla automobilu 100 000 cd, blesk fotoaparátu třeba až 1 milion cd a naopak běžná LED dioda zhruba jen 0,5 cd.

Výpočet svítivosti – vzorec

Pro výpočet svítivosti (I) potřebujeme znát prostorový úhel (dΩ) a velikost světelného toku zdroje (dΦ), jež do tohoto prostorového úhlu vyzařuje. Jinými slovy, svítivost vyjadřuje množství, intenzitu či hustotu světla určitého zdroje (žárovky, LED žárovky, svíčky, blesku fotoaparátu) v různých směrech. Vzorec pro svítivost poté obsahuje podíl světelného toku v lumenech (lm) vyzářeného zdrojem v daném směru a velikost malého prostorového úhlu ve steradiánech (sr).

Jednotka soustavy SI a její předpony

Svítivost (kandela) patří mezi základní jednotky Mezinárodní soustavy SI, proto se v její souvislosti mohou využívat kterékoliv standardní předpony tvořící násobky a díly, přestože se v praxi zdaleka se všemi setkávat nemusíme.

Staré a cizí jednotky


Jak už bylo zmíněno výše, původní definice svítivosti se vztahovala ke svítivosti jedné svíčky přesně daného složení. Podobných druhů vzorových svíček však bylo více, což mělo za následek několik lehce odlišných jednotek. Zároveň nebylo jednoduché u každé z referenčních svíček zajistit naprosto stejné hoření. Definice svítivosti tak byla pozměňována, a to až do současné podoby v roce 1979.

Hefnerova lampa

Hefnerova svíčka (HK) – anglicky Hefner lamp, německy Hefnerkerze, je jednotka pro svítivost přesně 4 cm vysokého plamene hořícího díky octanu amylnatému (amylacetátu) z kulatého knotu o průměru 8 mm. Nedostatkem Hefnerovi lampy ale byla nepřesnost zhruba 10 % v závislosti na suchém (kde hořela více) anebo vlhkém okolním prostředí.

Za vynálezem Hefnerovi svíčky (lampy) z roku 1884 poskytující měřítko intenzity světla používané od roku 1890 do roku 1942 v Německu, Rakousku a Skandinávii, stojí německý elektrotechnik Friedrich Heinrich Philipp Franz von Hefner-Alteneck žijící v letech 1845 až 1904. Jednotka Hefnerova svíčka se ale v Německu stále používá jako míra intenzity svícení petrolejových lamp.

Violleova svíčka (Violle)

Jules Louis Gabriel Violle (1841 až 1923) byl francouzský fyzik a vynálezce, který roku 1881 navrhl normu pro svítivost zvanou Violle. Ta se rovná světlu vyzařovaném plochou 1 cm2 platiny při jejím bodu tání, tj. při 1768,25 °C. Pozoruhodné bylo, že šlo o jednotku intenzity světla, která nebyla závislá na vlastnostech žádné konkrétní svíčky či lampy.

Desetinná svíčka (decimální)

Desetinná svíčka (bd) – francouzsky bougie décimale, je jednotkou svítivosti schválenou v roce 1884 na Mezinárodní konferenci elektrotechniků v Paříži a v roce 1899 taktéž v Paříži na sjezdu elektrotechniků, která se poté ve Francii začala používat na začátku minulého století. Desetinná svíčka byla definována jako 1/20 Violleova etalonu, tedy dvacetina standardní, normální jednotky Violle.

Mezinárodní standardní svíčka

Mezinárodní svíčka – anglicky international candle, jednotka CP nebo cp – podle anglického Candlepower, je zastaralá měrná jednotka intenzity světla, která se však ještě někdy používá k popisu světelné intenzity vysoce výkonných svítilen a reflektorů. Hodnota jedné mezinárodní svíčky je rovna 0.981 kandela, což je světlo, které vydává svíčka specifické velikosti a složení.

Spermacetová svíčka

V historii se voskové svíčky vyráběly z loje (z hovězího nebo skopového tuku), stejně jako v některých případech v 18. a 19. století ze spermacetu, tedy bílé polotekuté látky nacházející se v hlavě největší velryby světa – Vorvaně obrovského. Této voskovité hmoty se v jedné velrybě může ukrývat až 1 900 litrů. Na její funkci u velryb jsou přinejmenším 3 názory. Může jít o jakési beranidlo při vzájemných soubojích těchto obrů, taktéž je hypotéza, že jde o látku pomáhající při regulaci vztlaku velryby anebo pro echolokaci, tedy zaostřování nebo rozšiřování kužele vysílaného zvuku. Lidé však pro spermacetát vymysleli jinou funkci – svíčku.

Carcelova lampa

Carcel je stará francouzská jednotka svítivosti využívaná pro měření intenzity světla, za jejímž zrodem stojí francouzský hodinář Bernard Guillaume Carcel (1750–1818), který vynalezl a nechal si patentovat Carcelovu lampu. Jednotka Carcel byla definována v roce 1860 jako intenzita světla 40 milimetrů vysokého plamene právě této lampy se standardními rozměry hořáku, a to při pálení řepkového oleje rychlostí 42 gramů za hodinu.

Harcourtova a pentanová lampa (svíčka)

Poměrně nepraktické a hlavně také nákladné měření pomocí jednotek Violle upravil v roce 1898 anglický chemik a vědec Augustus George Vernon Harcourt (1834 – 1919), který sestrojil Pentanovou lampu, jejíž hoření bylo nastaveno tak, aby odpovídalo přibližně půlce jednotky Violle. Lampa spalovala čistý pentan C5H12, který se taktéž využívá jako rozpouštědlo v laboratořích anebo při výrobě polystyrenu. Tato jednotka svítivosti se v té době stala standardem pro fotometri.